Nezapomenutelné střípky života a fantazie: to je teďka 21.1.2012 sobotní interview Milana Vodičky v MF Dnes: ironicky dobrej chlápek novinář s příjmením Vodička hostí Mořského vlka

Rady mořského vlka

Zřejmě žádný český turista toho nenaplul tolik jako Radomil Vlk. Kdybych se nebál v letadle, jezdil bych na moři ještě častěji, říká. A vypráví o tom, JAK TO CHODÍ na výletních lodích, které prošmejdil od kasina po kotelnu, jak dát spropitné a zda si vzít batoh nebo kufr.

Výletní lodě jsou svět sám pro sebe. Mají vlastní pravidla a o cestující je postaráno tak, aby se obešli bez života na pevnině a měli neustále o zábavu postaráno. „Člověk si na lodi vlastně ani moc neodpočine, pořád něco dělá,“ říká ostřílený turista.

Plul jste taky na lodi Costa Concordia?

Jistě. Před rokem. A podobný okruh. Když mi žena v sobotu ráno říkala, co se stalo, smál jsem se, že to je nějaká kachna. Bojím se v letadle, bojím se v autě na D1, ale na lodi ne. Tam se cítíte jako v divadle. Skoro se to ani nehoupe. A Costa Concordia patřila mezi to nejlepší, na čem jsem kdy plul. Byl jsem na lepších lodích, ale dal bych jí devět z deseti možných bodů. Byla to high-tech loď.

Neskončíte teď?

Naopak. Už mám zaplacenou plavbu na jaro. Mimochodem, je to obdobná trasa. Vyplouváme z Janova a objedeme západní Středomoří.

Na kolika plavbách jste vlastně byl?

To bych musel spočítat. Ale jsem někde kolem třicítky. Poprvé jsem vyrazil v roce 1993 na Bahamy. A strašně se mi to zalíbilo. Třeba vloni jsem byl na pěti plavbách. Dvě ve Středomoří, pak Karibik, Indický oceán a Havaj.

Co Vás na lodě tak táhne?

Rád cestuju. Vyhovuje mi navštívit víc zemí a víc míst najednou, ale nemuset každý den ráno balit kufr a kočovat. Na začátku pobytu vybalím v kajutě a o nic se už nestarám. Jsem pořád na jednom místě, i když se přesunuju. Taky je to o ceně. Když si to srovnáte, vyjde plavba levněji než letecký zájezd. Prostě je to pro mě pohodlné a příjemné.

Jak vlastně vypadá život na lodi?

To bych musel rozdělit na dvě části. Když kotvíme, znamená to výlet na pevninu. Ráno vydatnější snídaně a pak se vyráží. Snažím se odcházet první a vracet se poslední. Já si výlety organizuju sám – na lodi Vám samozřejmě nabídnou spoustu výletů, ale to je dojná kráva. Vezměte si třeba návštěvu Říma z města Cittavecchia, což je přístav, odkud Costa Concordia vyplouvala. Nabídnou Vám ho za 200 eur. Ale já vím, že zpáteční jízdenka vlakem a městská doprava vyjde na devět eur. Navíc si uděláte program podle svého.

A když jste na moři?

Pro mě to třeba není tak atraktivní. Dospím se, po snídani jde žena na fitness nebo aerobic, pak si třeba projdete obchody – mají tam butiky a skvělé ceny. Pak oběd. Když chcete, jdete k bufetu, když chcete servírovaný, klidně i s kávičkou zabere hodinu a půl. Potom lehátko, později třeba kurz italštiny, vaření nebo aukce obrazů. Nějaké sportovní soutěže, basket, tenis, golf, simulátor Formule 1. Nebo můžete jít na přednášku, ty mám opravdu rád. Třeba o místech, kde budete zítra kotvit. Ale jsou i o hubnutí, historii. Loď se snaží, aby byl den na moři zajímavý. Uteče to rychle.

Co galavečer, kdy kapitán večeří s hosty? Slyšel jsem, že musíte mít smoking.

To už tak dávno není. Když jsem začínal, bylo to tak. Kdo ho neměl, tomu ho za drahé peníze půjčovali. Dneska je to ale jinak. Na italských lodích je dobré mít třeba sako a kravatu. Má to tak devadesát procent mužů.

A pověstné spropitné? Jeden známý mi vyprávěl, jak na konci všichni dostali obálku, dali do ní peníze a číšník to před nimi otevíral, takže když někdo myslel, že to ošidí dolarovkou, byl ztrapněn.

Dělo se to, ale už je to pryč. Na amerických lodích to normálně rozlepil a řekl Vám, že je to málo. Teď to funguje jinak. Při příchodu na loď si zaregistrují Vaši kartu nebo dáte hotovost jako zálohu. Strhávají Vám z toho třeba alkohol nebo kadeřnici pro manželku. A na konci Vám všechno automaticky vyúčtují. V Evropě spropitné dělá osm až deset eur denně, v Karibiku jedenáct dolarů a třeba na Havaji dvanáct až patnáct dolarů. Ale obsluha na lodi je taková, že se Vám po návratu domů nechce ani do restaurace.

Čím to je?

Přijdete třeba pozdě na večeři, ale pro filipínského číšníka je to v pořádku. Všechno zařídí. Když se víc poznáme, řekne mi, že když něco hodně pokazí, vysadí ho v nejbližším přístavu, protože na Filipínách na jeho místo čeká stovka jiných.

To Vám to takhle řekne?

Proč ne? Já se s nimi bavím. Naučím se třeba pár slov filipínsky a číšníci jsou šťastní a obletují nás. Protože hodně cestuji i jinak, často jsou nadšení, že jsem byl v jejich městě. Jsou to zajímaví a vzdělaní lidé.

Kam všude jste se na lodi dostal?

Víte, když je na dveřích někde napsáno Staff Only, Jen pro zaměstnance, tak já tam vejdu. Byl jsem takhle jednou třeba o Vánocích v kapitánově apartmá. Rodinka pila kávu pod stromečkem, děti si hrály s hračkami, které dostaly. Ale také jsem byl s Filipínci a Samojci v kotelně a třídírně odpadu.

Co byste poradil člověku, který jede poprvé?

Nebrat s sebou batoh, kufr je praktičtější. A udělat si už doma přesnou představu, kam chci jít, jak se tam dostanu. Tahat to na lodi z internetu je už pozdě. To je tam strašně drahá záležitost. Klidně minuta za dolar a půl.

Prožil jste za ty roky něco, co Vás vystrašilo?

Jenom jednou u pobřeží Antarktidy. Náhle hlásili, že se blíží nějaká smršť. A než to dořekli, loď se otřásla tak, že na recepci, kde jsem čekal na kapitána, s nímž jsem měl hrát golf, spadly počítače. Pak už byl zase klid.

Nezmění teď Costa Concordia Váš pohled na věc?

Podívejte, já jsem stavbař, racionální člověk. Statisticky je loď nejbezpečnější dopravní prostředek, jaký může být. Jezdil bych víc, ale škoda, že se nevyplouvá v Praze z Holešovic.